pro Jméno a příjmení:
Isabella Florence le Bien-Aimé
Věk:
19 let
Původ a hodnost:
Chůva na francouzském královském dvoře, Paříž/Francie
Rodina:
Rodiče:
César le Bien-Aimé - otec
Anna z Normandie - matka
Ostatní:
...
Víra:
Katolictví
Povaha:
Florence je velmi křehké stvoření. Je to citlivá dívka s rozvinutým vnitřním světem plným fantasie, kam se ukrývá, kdykoliv nemá náladu na realitu. Je introvertka, komunikace s ostatními lidmi jí činí problém a občas má i panické záchvaty a záchvaty úzkosti. Ty zdědila nejspíše po otci, neboť její matka je excelentní dvorní dáma s talentem pro komunikaci a vybraným vkusem. Ten Florence zdědila po matce, umění komunikace bohužel ne. I přesto je Florence velmi cílevědomá dívka. Ráda maluje, to jde poznat na jejím pokoji plném pláten s kresbami, kde se nejvíce objevuje modrá, její nejoblíbenější barva. Miluje i hudbu, která jí přenáší do světa fantasie, sama hraje na housle a klavír, dokonce hudbu i skládá. Miluje děti, jejich čistou, neposkvrněnou mysl, proto se stala chůvou na královském dvoře, kde sama vyrůstala díky její matce. Narozdíl od té Florence neumí být sobecká a jít přes mrtvoly – Florence by se pro ostatní rozkrájela. Ne pro všechny, samozřejmě. Člověk si musí vybojovat cestu k jejímu srdci, než mu Florence svěří svá tajemství a ukáže svůj talent. Občas se nechá až moc unést a představuje si, že mluví se zvířaty, která žijí v okolí královského dvora.
Historie:
Již odmala Florence vyrůstala na královském dvoře, neboť její matka byla jedna z mála šikovných a cílevědomých dvorních dam, kterých si král velmi vážil a dával jim různá privilegia. Právě Anna z Normandie dostala privilegium, že může zůstat na královském dvoře i se svou novorozenou dcerou Florence, jejíž otec byl královský rytíř a zemřel v boji za Francii. Florence byla tedy vychovávána jako páže, ale později se ukázalo, že pro ni je vhodnější, když se může věnovat svému vnitřnímu světu, který tak miluje, a proto jí svěřili funkci dvorní chůvy. Tam se tedy začala setkávat s nejrůznějšími dětmi, ať už šlo o potomky králových poddaných, či o děti zahraničních politiků, kteří přijeli krále navštívit. Učila se čtení, psaní i historii, to byla nesporná výhoda oproti jejím dalším vrstevnicím, nejvíce času ale stále trávila malováním obrazů. Měla v hlavě uloženou myšlenku, kterou jí jako malé opakovala její matka: Jednou se staneš francouzskou královnou. Říkávala to Florence vždy, když jí vyprávěla pohádky o vymyšlených panovnících. Jeden z nich se dokonce jmenoval jako její otec, z čehož byla docela zmatená. Florence ale později došlo, že je to nesmysl, vždyť byla naprosto normální dívka, která jen neznala svého otce a vychovávala ji místo matky chůva. Necítila se jako středobod vesmíru, spíše naopak. Chovala se jako malá planetka, která obíhá kolem každé planety, která si ji omotá kolem prstu. Zažila tak několik zklamání v lásce i přátelství, lidé ji totiž mnohokrát využili jen pro svůj prospěch. Časem se tedy stávalo těžším se k ní dostat blíže. Poznávala krutost života v hlavním městě Francie, které ale krom přepychu skrývalo také smradlavé, špinavé uličky, kde žili ubožáci. Těm Florence rozuměla nejvíce. Necítila se významnou dámou, jakou byla její matka. Cítila se zapomenutá a odstrčená. Na politických setkáních ji matka předhazovala jako krmi lvům těm politikům, kteří vždy přijeli, a její matka s nimi musela jednat.
Vychvalovala ji a snažila se ji dohodit kterémukoliv, který by o ni projevil sebemenší zájem. Naštěstí se tak nikdy nestalo, to bylo její jediné štěstí, neboť nebýt ega těchto politiků a jejich náročnosti ohledně výběru budoucí partnerky, byla by už někomu zaslíbena a s tím by se asi nevyrovnávala dobře. Představa soužití s někým, koho nezná, pro ni byla a vlastně stále je děsivá. Jenže ona pomalu nezná ani sebe...
Hráč:
Hedvika
Faceclaim:
Emilia Clarke
Isabella Florence le Bien-Aimé
Věk:
19 let
Původ a hodnost:
Chůva na francouzském královském dvoře, Paříž/Francie
Rodina:
Rodiče:
César le Bien-Aimé - otec
Anna z Normandie - matka
Ostatní:
...
Víra:
Katolictví
Povaha:
Florence je velmi křehké stvoření. Je to citlivá dívka s rozvinutým vnitřním světem plným fantasie, kam se ukrývá, kdykoliv nemá náladu na realitu. Je introvertka, komunikace s ostatními lidmi jí činí problém a občas má i panické záchvaty a záchvaty úzkosti. Ty zdědila nejspíše po otci, neboť její matka je excelentní dvorní dáma s talentem pro komunikaci a vybraným vkusem. Ten Florence zdědila po matce, umění komunikace bohužel ne. I přesto je Florence velmi cílevědomá dívka. Ráda maluje, to jde poznat na jejím pokoji plném pláten s kresbami, kde se nejvíce objevuje modrá, její nejoblíbenější barva. Miluje i hudbu, která jí přenáší do světa fantasie, sama hraje na housle a klavír, dokonce hudbu i skládá. Miluje děti, jejich čistou, neposkvrněnou mysl, proto se stala chůvou na královském dvoře, kde sama vyrůstala díky její matce. Narozdíl od té Florence neumí být sobecká a jít přes mrtvoly – Florence by se pro ostatní rozkrájela. Ne pro všechny, samozřejmě. Člověk si musí vybojovat cestu k jejímu srdci, než mu Florence svěří svá tajemství a ukáže svůj talent. Občas se nechá až moc unést a představuje si, že mluví se zvířaty, která žijí v okolí královského dvora.
Historie:
Již odmala Florence vyrůstala na královském dvoře, neboť její matka byla jedna z mála šikovných a cílevědomých dvorních dam, kterých si král velmi vážil a dával jim různá privilegia. Právě Anna z Normandie dostala privilegium, že může zůstat na královském dvoře i se svou novorozenou dcerou Florence, jejíž otec byl královský rytíř a zemřel v boji za Francii. Florence byla tedy vychovávána jako páže, ale později se ukázalo, že pro ni je vhodnější, když se může věnovat svému vnitřnímu světu, který tak miluje, a proto jí svěřili funkci dvorní chůvy. Tam se tedy začala setkávat s nejrůznějšími dětmi, ať už šlo o potomky králových poddaných, či o děti zahraničních politiků, kteří přijeli krále navštívit. Učila se čtení, psaní i historii, to byla nesporná výhoda oproti jejím dalším vrstevnicím, nejvíce času ale stále trávila malováním obrazů. Měla v hlavě uloženou myšlenku, kterou jí jako malé opakovala její matka: Jednou se staneš francouzskou královnou. Říkávala to Florence vždy, když jí vyprávěla pohádky o vymyšlených panovnících. Jeden z nich se dokonce jmenoval jako její otec, z čehož byla docela zmatená. Florence ale později došlo, že je to nesmysl, vždyť byla naprosto normální dívka, která jen neznala svého otce a vychovávala ji místo matky chůva. Necítila se jako středobod vesmíru, spíše naopak. Chovala se jako malá planetka, která obíhá kolem každé planety, která si ji omotá kolem prstu. Zažila tak několik zklamání v lásce i přátelství, lidé ji totiž mnohokrát využili jen pro svůj prospěch. Časem se tedy stávalo těžším se k ní dostat blíže. Poznávala krutost života v hlavním městě Francie, které ale krom přepychu skrývalo také smradlavé, špinavé uličky, kde žili ubožáci. Těm Florence rozuměla nejvíce. Necítila se významnou dámou, jakou byla její matka. Cítila se zapomenutá a odstrčená. Na politických setkáních ji matka předhazovala jako krmi lvům těm politikům, kteří vždy přijeli, a její matka s nimi musela jednat.
Vychvalovala ji a snažila se ji dohodit kterémukoliv, který by o ni projevil sebemenší zájem. Naštěstí se tak nikdy nestalo, to bylo její jediné štěstí, neboť nebýt ega těchto politiků a jejich náročnosti ohledně výběru budoucí partnerky, byla by už někomu zaslíbena a s tím by se asi nevyrovnávala dobře. Představa soužití s někým, koho nezná, pro ni byla a vlastně stále je děsivá. Jenže ona pomalu nezná ani sebe...
Hráč:
Hedvika
Faceclaim:
Emilia Clarke
Galerie:
