pro Jméno a příjmení:
Theodora Alwa af Flandern
Věk:
18 let
Původ a hodnost:
Komtesa, Bruggy/Flanderské hrabství
Rodina:
Rodiče:
Robert af Flandern – otec, hrabě (zabit)
Gertruda Sachsen – matka
Ostatní:
Cecillie af Flandern – mladší sestra
Knut Rendsburg – strýc, rytíř
Bernard Sachsen – dědeček, vévoda žijící v exilu
Víra:
Křesťanství
Povaha:
Shrnout Theu několika slovy je prakticky nemožné. Je to žena mnoha tváří a mnoha schopností. Dokáže být ozdobou, zdrženlivou cudnou dívkou, která se bude usmívat za zády svého otce, který spravuje panství, nebo se pokusí trefit střed terče šípem. Ale ať dělá či nosí cokoliv, její činnosti vždy řídí tajné cíle, které bedlivě sleduje. Dovede být úžasnou ženou, koketní a okouzlující natolik, aby se s ní muži cítili jako ohromní medvědi, kteří jí ochrání před studeným a krutým světem. Nebo může být ledová, zamlklá a povznesená, bezpečně usazená na svém místě. Mnohdy si až velmi dobře uvědomuje, kam vlastně patří, co potřebuje a co musí udělat proto, aby dosáhla svých cílů. Její chování k ostatním se přímo odvíjí od chování cizinců k ní. Byť nerada, zpravidla dává na první dojem, který soudí jako ten nejlepší a skálopevně se ho drží. Její největší předností je pevní odhodlání, které umí ukrýt pod roušku chytrosti, či jej zahalit ženskými svody. Prakticky mluvíme o ženě, u které je láska a manželství až na druhém místě. S láskou tomu tak skutečně je. S manželstvím ne. Jejím cílem bylo vždy zabezpečení sebe, ale i rodiny. Přeje si dosáhnout autority, respektu a postavení. Je již prakticky jedno, jak tyto potřeby uspokojí, ale zcela jistě se o to pokusí. Nikdy nebude ve své přirozenosti onou slepičkou, která svému muži podstrojuje. Život kvočny není nic pro ni. Ale ví, že manželství je prostředek, jak tak či onak dojít k uznání.
Mohla by psát knihy, přednášet, malovat nebo skládat hudbu. To vše, kdyby nebyla ženou a společnost jí přijala s otevřenou náručí. Je až překvapivé, jak velký a neobvyklý umělecký talent má. Možná pramení z vrozeného smyslu pro rovnováhu a harmonii a z vědomí, co lahodí smyslům a co je správné. Již od dětství ji fascinovali komedianti, herci i muzikanti. Během dospívání se rozhodla, že musí šplhat nahoru. Ať je výchozí pozice nízko nebo vysoko, vrchol kopce, který poskytuje náležitý rozhled, je to pravé.
Thea je ovlivněna dvojím životem. V jednu chvíli na ní není nic okázalého. Pokud nechce, ve společnosti jí nikdo neuvidí důrazně se prosazovat. Kdekdo by si dokonce mohl myslet, že je natolik poslušná, že se spokojí s pozicí ženy, která bude jen rodit děti. Jen vyčkejte. Obětovala by mnohé pro vlastní cíle, zejména pokud uvnitř cítí, že je to správné. Bude-li třeba, nelekne se ani těžké práce. Není rozmazlenou ani pyšnou ženou, právě naopak. Jednou z nejtypičtějších a nejpříjemnějších stránek Theodory je přirozený půvab a dobré způsoby. Pokud se nerozhodne odhalit svůj původ, což pravděpodobně neudělá, bude o ní téměř každý přesvědčen, že pochází z dobré rodiny a od dětství se jí dostávalo toho nejlepšího. Má zkrátka vrozený smysl pro společenský šarm a konzervativní konvenční vzhled.
Historie:
Theodora se narodila jako nejstarší dítě do svazku mezi flanderským hrabětem a dánskou vévodkyní. Její otec byl muž významného postavení a Flandry měli jednoho dne říkat Theodoře „má paní“. Dětství měla hezké, tak jak jen komtesa může mít. Čekali jí sice povinnosti, ale i spousta zábavy. Nejblíže jí byl syn podkoního, ze kterého se stal nejlepší přítel. To díky němu se proháněla na koni, učila se šermovat i střílela z luku. Pochopitelně ani jednu z aktivit rodina neviděla ráda. Matka jí tuto divokost často vyčítala, a pokud našla na oděvu dcerky bahno, měla na dlouhou dobu utrum. Ne že by v tomto ohledu děvče poslechlo. Když jí bylo deset, narodila se do rodiny mladší sestřička. Cecillie byla vetřelcem i vytouženou společnicí. Thea se tak nějaký čas rozhodovala, zda má vlastně sestřičku ráda, či ne.
Život by si snad pokračoval svou idylkou, kdyby ze strany Dánska nezačalo hrozit nebezpečí. Jejich dědeček se je snažil varovat, ale otec byl toho názoru, že ve Flandrech jsou v bezpečí a od Dánska jim nic nehrozí. A kdyby přece, zcela jistě se půjde s druhou zemí domluvit. Robert nebral na zřetel ani fakt, že otec jeho manželky z Dánska raději uprchl do exilu, než aby nadále zůstával v tak, dle jeho slov, nehostinné zemi. Mělo to být poslední varování, ale nebylo mu věnováno dostatek pozornosti. Netrvalo dlouho a Flandry byly obsazené Dánskem. Došlo k násilnému připojení, s kterým nešlo hnout. Robert měl před dánským králem pokleknout, slíbit věrnost a přikázat, aby jej všichni následovali. To však kvůli své povaze a vlastnímu přesvědčení nemohl. Byl proto demonstrativně popraven. Odstrašující případ, který měl vést k ponaučení. Poprava byla krutá a nikdo ze strany jeho poddaných s ní nesouhlasil, ale ze strachu z dánského krále se nikdo neopovážil vystoupit proti němu. To co Robert odmítl, jeho manželka již králi odpřísáhla.
Theodora se nikdy nesmířila se ztrátou otce. Nemohla odpustit Dánsku, že je obsadilo, králi, že popravil jejího otce, lidu, že nezasáhlo a matce, která nedokázala stát za jejím otcem. S roky se hořkost měnila na nenávist a touhu po pomstě. Jenže sama dobře věděla, že nezmůže nic a nemůže přitížit rodině. Matka jí později i se sestrou poslala k jejich strýci. Dle slov matky se u strýce budou mít lépe. Prakticky měli, ale nacházeli se v samém srdci Dánska. Bylo to místo příležitostí, kterých nakonec Thea využila jinak, než jak si matka přála. Ta doufala v to, že se Thea vdá. Najde si manžela vhodného pro sňatek a zajistí si tak dobrou budoucnost. Inu, to možná Thea v plánu měla, ale až jako druhotný krok. Prvně chtěla najít způsob jak udeřit a zasáhnout dánskou rodinu. Thea našla v Dánsku ale i jistý druh svobody. Strýc ji tolik nehlídal, a když, stačilo nasadit tvář poslušné dívky. Ale nyní se skutečně mohla prohánět na koních i se zlepšovat v lukostřelbě. Kdyby jí netížila minulost, možná by to byly nejlepší roky jejího života.
Osud tomu chtěl, že se Thea dostala tam, kde neměla co dělat. Slovo dalo slovo, příležitost sblížila lidi a Theodora se tak dostala k možnosti, jak získat hrabství svého otce zpátky. Na trůnu seděl král Alger, který se nikterak netajil tím, že prosazuje krutovládu. Bral vládu strachem jako nejlepší volbu, a přestože se tato možnost osvědčila nejlepším možným způsobem, našla se hrstka odvážlivců, která byla proti. Možná šlo spíše o blázny, než hrdiny, ale přesto se rozhodli utvořit plán. Chtěli sabotovat Algerova rozhodnutí, kazit jeho vládu a dá li bůh, burcovat ostatní k činnosti. Jejich cíl byl jednoduchý, sesadit Algera a dosadit na jeho místo někoho, kdo napraví jeho křivdy. O to však bylo složitější jeho uskutečnění. Celá skupina si musela dávat dobrý pozor na to, komu jejich plán svěří. Dánsku vládl oprávněný strach, a jejich odhalení by skupině nepřineslo nic dobrého. Hrozilo jim mnohé a oni přesto chtěli vytrvat. A mezi tím vším se nacházela právě Thea. Odhodlání pomstít otce bylo to, co jí vedlo kupředu. Přesto však nesměla zapomínat, že tohle je jen jedna strana mince. Na té druhé musela být stále komtesou. Mladou dívkou, která hledá manžela a dobré postavení. Je okouzlující, ví co říci a kdy svá slova použít. Skloubit oboje a udržet si utajení bylo někdy více jak složité, ale věděla, že nesmí ustat.
Hráč:
Chizu
Faceclaim:
Sophie Skelton
Theodora Alwa af Flandern
Věk:
18 let
Původ a hodnost:
Komtesa, Bruggy/Flanderské hrabství
Rodina:
Rodiče:
Robert af Flandern – otec, hrabě (zabit)
Gertruda Sachsen – matka
Ostatní:
Cecillie af Flandern – mladší sestra
Knut Rendsburg – strýc, rytíř
Bernard Sachsen – dědeček, vévoda žijící v exilu
Víra:
Křesťanství
Povaha:
Shrnout Theu několika slovy je prakticky nemožné. Je to žena mnoha tváří a mnoha schopností. Dokáže být ozdobou, zdrženlivou cudnou dívkou, která se bude usmívat za zády svého otce, který spravuje panství, nebo se pokusí trefit střed terče šípem. Ale ať dělá či nosí cokoliv, její činnosti vždy řídí tajné cíle, které bedlivě sleduje. Dovede být úžasnou ženou, koketní a okouzlující natolik, aby se s ní muži cítili jako ohromní medvědi, kteří jí ochrání před studeným a krutým světem. Nebo může být ledová, zamlklá a povznesená, bezpečně usazená na svém místě. Mnohdy si až velmi dobře uvědomuje, kam vlastně patří, co potřebuje a co musí udělat proto, aby dosáhla svých cílů. Její chování k ostatním se přímo odvíjí od chování cizinců k ní. Byť nerada, zpravidla dává na první dojem, který soudí jako ten nejlepší a skálopevně se ho drží. Její největší předností je pevní odhodlání, které umí ukrýt pod roušku chytrosti, či jej zahalit ženskými svody. Prakticky mluvíme o ženě, u které je láska a manželství až na druhém místě. S láskou tomu tak skutečně je. S manželstvím ne. Jejím cílem bylo vždy zabezpečení sebe, ale i rodiny. Přeje si dosáhnout autority, respektu a postavení. Je již prakticky jedno, jak tyto potřeby uspokojí, ale zcela jistě se o to pokusí. Nikdy nebude ve své přirozenosti onou slepičkou, která svému muži podstrojuje. Život kvočny není nic pro ni. Ale ví, že manželství je prostředek, jak tak či onak dojít k uznání.
Mohla by psát knihy, přednášet, malovat nebo skládat hudbu. To vše, kdyby nebyla ženou a společnost jí přijala s otevřenou náručí. Je až překvapivé, jak velký a neobvyklý umělecký talent má. Možná pramení z vrozeného smyslu pro rovnováhu a harmonii a z vědomí, co lahodí smyslům a co je správné. Již od dětství ji fascinovali komedianti, herci i muzikanti. Během dospívání se rozhodla, že musí šplhat nahoru. Ať je výchozí pozice nízko nebo vysoko, vrchol kopce, který poskytuje náležitý rozhled, je to pravé.
Thea je ovlivněna dvojím životem. V jednu chvíli na ní není nic okázalého. Pokud nechce, ve společnosti jí nikdo neuvidí důrazně se prosazovat. Kdekdo by si dokonce mohl myslet, že je natolik poslušná, že se spokojí s pozicí ženy, která bude jen rodit děti. Jen vyčkejte. Obětovala by mnohé pro vlastní cíle, zejména pokud uvnitř cítí, že je to správné. Bude-li třeba, nelekne se ani těžké práce. Není rozmazlenou ani pyšnou ženou, právě naopak. Jednou z nejtypičtějších a nejpříjemnějších stránek Theodory je přirozený půvab a dobré způsoby. Pokud se nerozhodne odhalit svůj původ, což pravděpodobně neudělá, bude o ní téměř každý přesvědčen, že pochází z dobré rodiny a od dětství se jí dostávalo toho nejlepšího. Má zkrátka vrozený smysl pro společenský šarm a konzervativní konvenční vzhled.
Historie:
Theodora se narodila jako nejstarší dítě do svazku mezi flanderským hrabětem a dánskou vévodkyní. Její otec byl muž významného postavení a Flandry měli jednoho dne říkat Theodoře „má paní“. Dětství měla hezké, tak jak jen komtesa může mít. Čekali jí sice povinnosti, ale i spousta zábavy. Nejblíže jí byl syn podkoního, ze kterého se stal nejlepší přítel. To díky němu se proháněla na koni, učila se šermovat i střílela z luku. Pochopitelně ani jednu z aktivit rodina neviděla ráda. Matka jí tuto divokost často vyčítala, a pokud našla na oděvu dcerky bahno, měla na dlouhou dobu utrum. Ne že by v tomto ohledu děvče poslechlo. Když jí bylo deset, narodila se do rodiny mladší sestřička. Cecillie byla vetřelcem i vytouženou společnicí. Thea se tak nějaký čas rozhodovala, zda má vlastně sestřičku ráda, či ne.
Život by si snad pokračoval svou idylkou, kdyby ze strany Dánska nezačalo hrozit nebezpečí. Jejich dědeček se je snažil varovat, ale otec byl toho názoru, že ve Flandrech jsou v bezpečí a od Dánska jim nic nehrozí. A kdyby přece, zcela jistě se půjde s druhou zemí domluvit. Robert nebral na zřetel ani fakt, že otec jeho manželky z Dánska raději uprchl do exilu, než aby nadále zůstával v tak, dle jeho slov, nehostinné zemi. Mělo to být poslední varování, ale nebylo mu věnováno dostatek pozornosti. Netrvalo dlouho a Flandry byly obsazené Dánskem. Došlo k násilnému připojení, s kterým nešlo hnout. Robert měl před dánským králem pokleknout, slíbit věrnost a přikázat, aby jej všichni následovali. To však kvůli své povaze a vlastnímu přesvědčení nemohl. Byl proto demonstrativně popraven. Odstrašující případ, který měl vést k ponaučení. Poprava byla krutá a nikdo ze strany jeho poddaných s ní nesouhlasil, ale ze strachu z dánského krále se nikdo neopovážil vystoupit proti němu. To co Robert odmítl, jeho manželka již králi odpřísáhla.
Theodora se nikdy nesmířila se ztrátou otce. Nemohla odpustit Dánsku, že je obsadilo, králi, že popravil jejího otce, lidu, že nezasáhlo a matce, která nedokázala stát za jejím otcem. S roky se hořkost měnila na nenávist a touhu po pomstě. Jenže sama dobře věděla, že nezmůže nic a nemůže přitížit rodině. Matka jí později i se sestrou poslala k jejich strýci. Dle slov matky se u strýce budou mít lépe. Prakticky měli, ale nacházeli se v samém srdci Dánska. Bylo to místo příležitostí, kterých nakonec Thea využila jinak, než jak si matka přála. Ta doufala v to, že se Thea vdá. Najde si manžela vhodného pro sňatek a zajistí si tak dobrou budoucnost. Inu, to možná Thea v plánu měla, ale až jako druhotný krok. Prvně chtěla najít způsob jak udeřit a zasáhnout dánskou rodinu. Thea našla v Dánsku ale i jistý druh svobody. Strýc ji tolik nehlídal, a když, stačilo nasadit tvář poslušné dívky. Ale nyní se skutečně mohla prohánět na koních i se zlepšovat v lukostřelbě. Kdyby jí netížila minulost, možná by to byly nejlepší roky jejího života.
Osud tomu chtěl, že se Thea dostala tam, kde neměla co dělat. Slovo dalo slovo, příležitost sblížila lidi a Theodora se tak dostala k možnosti, jak získat hrabství svého otce zpátky. Na trůnu seděl král Alger, který se nikterak netajil tím, že prosazuje krutovládu. Bral vládu strachem jako nejlepší volbu, a přestože se tato možnost osvědčila nejlepším možným způsobem, našla se hrstka odvážlivců, která byla proti. Možná šlo spíše o blázny, než hrdiny, ale přesto se rozhodli utvořit plán. Chtěli sabotovat Algerova rozhodnutí, kazit jeho vládu a dá li bůh, burcovat ostatní k činnosti. Jejich cíl byl jednoduchý, sesadit Algera a dosadit na jeho místo někoho, kdo napraví jeho křivdy. O to však bylo složitější jeho uskutečnění. Celá skupina si musela dávat dobrý pozor na to, komu jejich plán svěří. Dánsku vládl oprávněný strach, a jejich odhalení by skupině nepřineslo nic dobrého. Hrozilo jim mnohé a oni přesto chtěli vytrvat. A mezi tím vším se nacházela právě Thea. Odhodlání pomstít otce bylo to, co jí vedlo kupředu. Přesto však nesměla zapomínat, že tohle je jen jedna strana mince. Na té druhé musela být stále komtesou. Mladou dívkou, která hledá manžela a dobré postavení. Je okouzlující, ví co říci a kdy svá slova použít. Skloubit oboje a udržet si utajení bylo někdy více jak složité, ale věděla, že nesmí ustat.
Hráč:
Chizu
Faceclaim:
Sophie Skelton
Galerie:
