pro Jméno a příjmení:
Alger Thorvald Dánský, přezdívaný Krutý, Bezcitný
Věk:
24 let
Původ a hodnost:
Dánský král a vojevůdce, Kodaň/Dánsko
Rodina:
Rodiče:
Ellesef Tova – matka, po smrti (utrápila se žalem nad ztrátou svého muže)
Halfdan Kierulf Dánský – otec, po smrti (zemřel v bitvě mezi Švédskem a Dánskem o norské území, prohrál)
Ostatní:
Annika Ingirith – sestra, prozatím žije
Dagh Herulf – starší bratr, po smrti (zabil jej Alger)
Søren Biergh – starší bratr, po smrti (zabil jej Alger)
Edgar Kasse – mladší bratr, po smrti (zabil jej Alger)
O dalších příbuzných ví a existují jen dva způsoby, jak mohli skončit. Buď nebyli dostatečně zdatní a chytří, aby se ukryli, tudíž zemřeli na Algerův příkaz, či stále žijí a je jen otázkou času, než budou nalezeni.
Víra:
Pohanství
Povaha:
Muž mnoha tváří. Zásaditý intrikář, stojící si za svým přesvědčením a bytost tak krutá a bez sebemenšího kousku lítosti, že se při jeho rozezleném řevu zježí chlupy na těle snad každému. O Algerovi by se dalo říci, že je hotovým ztělesněním zla. Není dobré si s ním zahrávat, protože věřte nebo ne, vždy se vám vaše činy vrátí nazpět s mnohem silnějším úderem než byste vůbec mohli očekávat. Pomstychtivost mu koluje v žilách už od prvotního okamžiku, kdy spatřil světlo světa. Postupem času a s rostoucím věkem však dokázal tuhle schopnost společně se svou touhou po utrpení druhých vyšperkovat do nemyslitelné podoby. To, co byste považovali za nemožné, Alger velice snadno přemění v tvrdou realitu. Nikdo neuteče jeho hněvu a rozhodně se neušetří trestu. Má natolik zvrácenou duši, že postačí byť jen sebemenší chybička, či pouhý křivý pohled, aby vám, v tom lepším případě, usekl obě ruce. Nebrání se žádnému prolévání krve, a čím složitější je pro něj dosáhnutí absolutního vrcholu a výhry, tím dychtivěji po zdolání svého zvoleného cíle prahne.
Nepotrpí si na zbytečně dlouhé proslovy o ničem. Mluví stručně, zato však hluboce a přesvědčivě, že dokáže ovlivnit velké množství lidí k tomu, aby následovali jeho přesvědčení a pod jeho velením táhli kamkoliv si zamane.
Využívá situace a jeho strategické myšlení mu mnohdy dokáže velice pomoct. Na rady svých pobočníků dává jen v kraji nejvyšší nouze a ať už jeho vojsko utrpí jakkoliv velké ztráty, nikdy se nevzdává. Smrti se nebojí a raději by zemřel, než aby zbaběle utekl z boje jako malý ustrašený králík.
Strach je hlavním tahounem jeho kralování. Společně s přirozenou autoritou a vybudovaným respektem dodává lidem pocit, že není lepšího muže, jenž by je mohl vynést až k samotným nebesům a dopřát jim tak pocit naprosté spokojenosti. Jeho zbohatlická stránka osobnosti nikdy nebude mít dost, ovšem ať už je jakýkoliv, nikdy by nenechal své poddané žít v chudobě. Sám si pro sebe nahrabe co nejvíc, ale rozhodně si zakládá na dobrém živobytí pro své zemědělce a vojáky, díky nimž je schopen vítězit v bitvách. Jak je krutý, tak je i chytrý. Uvědomuje si, že bez lidí by se nikam nedostal a právě proto se o ně stará.
Vyžívá se v pohledu na tekoucí krev a jakékoliv utrpení, které může s klidným svědomím a naprosto otevřeně působit všem, jejichž ubohé životy už k ničemu vyššímu nebudou moci posloužit. Mučení nepřátel a podivné choutky, jimž je schopen se oddávat v posteli z něj udělali muže, který si doposud nezískal přízeň žádné ženy. Sic si uvědomuje, jak žádaný je, tak se ještě nenašla taková, která by pro něj byla dostatečně dobrá. Ne natolik, aby z ní učinil svou manželku. Střídání dívek v posteli je zase kapitola sama pro sebe.
Přestože si u svých nepřátel a odpůrců získal přízvisko Bezcitný, tak se tyto pomluvy nezakládají na úplné pravdě. Někde pod tou tvrdou slupkou se nachází srdce. Skutečné a bijící. Společně s emocemi, které však za ten čas dokázal natolik potlačit a odcizit se jim, že už o nich ani sám neví. Od dětství si v sobě nese jakýsi blok a vzpomínky, se kterými se však nikdy nikomu nesvěřil. Krutost přijal za svou a není dne ani okamžiku, kdy by nějakého svého činu zalitoval.
Historie:
Již odmalička se Alger odlišoval od svých sourozenců a vrstevníků podivným chováním. Zbytečné rozčilování kvůli naprostým banalitám, či napadání dětí, které mu vzaly jeho oblíbenou hračku. Vyvolávání šarvátek a někdy až ostrých rvaček s chlapci dospěli až do takového stádia, že byl Alger od všech úplně distancovaný. A možná právě tohle odříznutí od dění ve společnosti mělo za následek vývin jeho podivného chování, které až do té doby bylo v prostém zárodku.
Vlastního vychovatele nerespektoval a dělal si vše tak, jak on uznal za vhodné. Ostrými urážkami tituloval každého tak, jak se mu to zrovna hodilo. Stačilo jen, aby se mu člověk nezalíbil na první dobrou a už jej automaticky házel do ‚odpadu a špíny‘, které by měli být zlikvidovány. Děsil všechny kolem sebe a jakákoliv snaha o jeho napravení byla prakticky nemožná. Jediný dostačující vliv na něj měl otec. Ten se totiž malého chlapce nezalekl a rázně mu ukázal, že takové chování je nepřípustné. A právě Halfdan si jako jediný získal u Algera respekt, uznání a touhu být jednou jako on. Ne, chyba. Mnohem lepší než on.
Jeho otec jej zároveň přivedl i na úplně odlišnou cestu, než kterou si doposud brázdil. Uvědomil si, že ne vždy je třeba dávat najevo svůj vztek a hněv. A právě proto se postupem času učil ovládat své chování natolik, aby mu dokázalo v těch nejzazších a nejdůležitějších životních momentech pomoci. Hrál divadlo, přetvařoval se a pak… udeřil.
A přesně to se stalo i tehdy, kdy mu služebná donesla dle něj špatně připravenou večeři. V tu chvíli si s ní však už jen hrál. Sladké řečičky, které měly zamaskovat jeho tvrdý pohled plný zlosti. A pak, aniž by to mladičké děvče, jen o pár let starší než byl on, čekalo, se jejím srdcem prohnala ostrá břitva jeho dýky.
Po tomhle incidentu už každý pochopil, že je lepší Algerovi uhnout z cesty a nepouštět se do zbytečných konfliktů. Několik dalších poddaných se totiž v průběhu jeho růstu z velkého kodaňského panství ztratilo a jediný, kdo s ním dokázal na nějaké rozumné úrovni komunikovat, byl Halfdan. Král, který velel obrovskému vojsku a táhl do mnoha bitev. A přesně toho chtěl dosáhnout i Alger.
Když se jednoho mrazivého zimního dne vypravila armáda dánských vojáků v čele s králem do bitvy se Švédskem, aby ukořistili velké území současného Norska, všichni se v obavách modlili ke všem severským bohům o jejich přežití. V tomhle měli jakožto seveřané a celkově pohané obrovskou výhodu. Nebáli se vstoupit do války a zemřít. Jestliže padli v boji, byla to čest.
Válka mezi dvěma početnými vojsky trvala několik dlouhých týdnů. V krutých mrazech a těžkých podmínkách se bojovalo ještě hůře, ale nakonec se s velkým zklamáním radovalo z vítězství Švédsko.
Politování hodné bylo zjištění, že i samotný dánský král zemřel ve snaze obrátit situaci v jejich prospěch. Všichni truchlili za smrt jejich vládce, ale snad každý už rozmýšlel nad korunovací nového následníka trůnu. Logické by bylo, aby žezlo převzal prvorozený syn. Tím byl Dagh Herulf, od nějž se očekávalo, že se chopí zodpovědnosti a půjde ve stopách svého otce. Bohužel netrvalo dlouho a otce následovala i matka, která smrt svého manžela neunesla a utrápila se k samotnému skonu. Děti panovníků tím pádem osiřely a musely vzít věci do vlastních rukou. A toho se snad nejlépe chopil Alger, který nehodlal sledovat, jak jeho bratr dělá jejich jménu ostudu svým nerozvážným, roztěkaným jednáním. Proto se ho rozhodl zbavit. Chladnokrevně jej zavraždil a to samé učinil se zbylými dvěma sourozenci, kteří by jeho post krále mohli v budoucnu ohrozit. Chtěl, aby mu nikdo nestál v cestě a to se dalo zařídit jen jediným možným způsobem. Odstranit překážky. Sestru nechal žít jen proto, že byla ženou, ale na jak dlouho, toť je stále otázkou. Ostatní mužské příbuzenstvo, o kterém věděl, nechal stejně tak povraždit a ty zbylé, co dokázali uprchnout, byl rozhodnut vypátrat a poslat je za ostatními. Nijak se hromadnou likvidací členů své rodiny netajil, naopak. Jedině tak se totiž dokázal vcelku rychle vypracovat na nejvyšší příčku. Nechal se korunovat králem a započal novou éru, odhodlán dosáhnout nevídaných výsledků. Chtěl se stát tím nejlepším, nejobávanějším a nejslavnějším králem, který kdy žil. A každý, kdo se postaví proti němu velmi rychle pozná, že to byla sakra velká chyba.
Hráč:
Freya
Faceclaim:
Alex Høgh Andersen
Alger Thorvald Dánský, přezdívaný Krutý, Bezcitný
Věk:
24 let
Původ a hodnost:
Dánský král a vojevůdce, Kodaň/Dánsko
Rodina:
Rodiče:
Ellesef Tova – matka, po smrti (utrápila se žalem nad ztrátou svého muže)
Halfdan Kierulf Dánský – otec, po smrti (zemřel v bitvě mezi Švédskem a Dánskem o norské území, prohrál)
Ostatní:
Annika Ingirith – sestra, prozatím žije
Dagh Herulf – starší bratr, po smrti (zabil jej Alger)
Søren Biergh – starší bratr, po smrti (zabil jej Alger)
Edgar Kasse – mladší bratr, po smrti (zabil jej Alger)
O dalších příbuzných ví a existují jen dva způsoby, jak mohli skončit. Buď nebyli dostatečně zdatní a chytří, aby se ukryli, tudíž zemřeli na Algerův příkaz, či stále žijí a je jen otázkou času, než budou nalezeni.
Víra:
Pohanství
Povaha:
Muž mnoha tváří. Zásaditý intrikář, stojící si za svým přesvědčením a bytost tak krutá a bez sebemenšího kousku lítosti, že se při jeho rozezleném řevu zježí chlupy na těle snad každému. O Algerovi by se dalo říci, že je hotovým ztělesněním zla. Není dobré si s ním zahrávat, protože věřte nebo ne, vždy se vám vaše činy vrátí nazpět s mnohem silnějším úderem než byste vůbec mohli očekávat. Pomstychtivost mu koluje v žilách už od prvotního okamžiku, kdy spatřil světlo světa. Postupem času a s rostoucím věkem však dokázal tuhle schopnost společně se svou touhou po utrpení druhých vyšperkovat do nemyslitelné podoby. To, co byste považovali za nemožné, Alger velice snadno přemění v tvrdou realitu. Nikdo neuteče jeho hněvu a rozhodně se neušetří trestu. Má natolik zvrácenou duši, že postačí byť jen sebemenší chybička, či pouhý křivý pohled, aby vám, v tom lepším případě, usekl obě ruce. Nebrání se žádnému prolévání krve, a čím složitější je pro něj dosáhnutí absolutního vrcholu a výhry, tím dychtivěji po zdolání svého zvoleného cíle prahne.
Nepotrpí si na zbytečně dlouhé proslovy o ničem. Mluví stručně, zato však hluboce a přesvědčivě, že dokáže ovlivnit velké množství lidí k tomu, aby následovali jeho přesvědčení a pod jeho velením táhli kamkoliv si zamane.
Využívá situace a jeho strategické myšlení mu mnohdy dokáže velice pomoct. Na rady svých pobočníků dává jen v kraji nejvyšší nouze a ať už jeho vojsko utrpí jakkoliv velké ztráty, nikdy se nevzdává. Smrti se nebojí a raději by zemřel, než aby zbaběle utekl z boje jako malý ustrašený králík.
Strach je hlavním tahounem jeho kralování. Společně s přirozenou autoritou a vybudovaným respektem dodává lidem pocit, že není lepšího muže, jenž by je mohl vynést až k samotným nebesům a dopřát jim tak pocit naprosté spokojenosti. Jeho zbohatlická stránka osobnosti nikdy nebude mít dost, ovšem ať už je jakýkoliv, nikdy by nenechal své poddané žít v chudobě. Sám si pro sebe nahrabe co nejvíc, ale rozhodně si zakládá na dobrém živobytí pro své zemědělce a vojáky, díky nimž je schopen vítězit v bitvách. Jak je krutý, tak je i chytrý. Uvědomuje si, že bez lidí by se nikam nedostal a právě proto se o ně stará.
Vyžívá se v pohledu na tekoucí krev a jakékoliv utrpení, které může s klidným svědomím a naprosto otevřeně působit všem, jejichž ubohé životy už k ničemu vyššímu nebudou moci posloužit. Mučení nepřátel a podivné choutky, jimž je schopen se oddávat v posteli z něj udělali muže, který si doposud nezískal přízeň žádné ženy. Sic si uvědomuje, jak žádaný je, tak se ještě nenašla taková, která by pro něj byla dostatečně dobrá. Ne natolik, aby z ní učinil svou manželku. Střídání dívek v posteli je zase kapitola sama pro sebe.
Přestože si u svých nepřátel a odpůrců získal přízvisko Bezcitný, tak se tyto pomluvy nezakládají na úplné pravdě. Někde pod tou tvrdou slupkou se nachází srdce. Skutečné a bijící. Společně s emocemi, které však za ten čas dokázal natolik potlačit a odcizit se jim, že už o nich ani sám neví. Od dětství si v sobě nese jakýsi blok a vzpomínky, se kterými se však nikdy nikomu nesvěřil. Krutost přijal za svou a není dne ani okamžiku, kdy by nějakého svého činu zalitoval.
Historie:
Již odmalička se Alger odlišoval od svých sourozenců a vrstevníků podivným chováním. Zbytečné rozčilování kvůli naprostým banalitám, či napadání dětí, které mu vzaly jeho oblíbenou hračku. Vyvolávání šarvátek a někdy až ostrých rvaček s chlapci dospěli až do takového stádia, že byl Alger od všech úplně distancovaný. A možná právě tohle odříznutí od dění ve společnosti mělo za následek vývin jeho podivného chování, které až do té doby bylo v prostém zárodku.
Vlastního vychovatele nerespektoval a dělal si vše tak, jak on uznal za vhodné. Ostrými urážkami tituloval každého tak, jak se mu to zrovna hodilo. Stačilo jen, aby se mu člověk nezalíbil na první dobrou a už jej automaticky házel do ‚odpadu a špíny‘, které by měli být zlikvidovány. Děsil všechny kolem sebe a jakákoliv snaha o jeho napravení byla prakticky nemožná. Jediný dostačující vliv na něj měl otec. Ten se totiž malého chlapce nezalekl a rázně mu ukázal, že takové chování je nepřípustné. A právě Halfdan si jako jediný získal u Algera respekt, uznání a touhu být jednou jako on. Ne, chyba. Mnohem lepší než on.
Jeho otec jej zároveň přivedl i na úplně odlišnou cestu, než kterou si doposud brázdil. Uvědomil si, že ne vždy je třeba dávat najevo svůj vztek a hněv. A právě proto se postupem času učil ovládat své chování natolik, aby mu dokázalo v těch nejzazších a nejdůležitějších životních momentech pomoci. Hrál divadlo, přetvařoval se a pak… udeřil.
A přesně to se stalo i tehdy, kdy mu služebná donesla dle něj špatně připravenou večeři. V tu chvíli si s ní však už jen hrál. Sladké řečičky, které měly zamaskovat jeho tvrdý pohled plný zlosti. A pak, aniž by to mladičké děvče, jen o pár let starší než byl on, čekalo, se jejím srdcem prohnala ostrá břitva jeho dýky.
Po tomhle incidentu už každý pochopil, že je lepší Algerovi uhnout z cesty a nepouštět se do zbytečných konfliktů. Několik dalších poddaných se totiž v průběhu jeho růstu z velkého kodaňského panství ztratilo a jediný, kdo s ním dokázal na nějaké rozumné úrovni komunikovat, byl Halfdan. Král, který velel obrovskému vojsku a táhl do mnoha bitev. A přesně toho chtěl dosáhnout i Alger.
Když se jednoho mrazivého zimního dne vypravila armáda dánských vojáků v čele s králem do bitvy se Švédskem, aby ukořistili velké území současného Norska, všichni se v obavách modlili ke všem severským bohům o jejich přežití. V tomhle měli jakožto seveřané a celkově pohané obrovskou výhodu. Nebáli se vstoupit do války a zemřít. Jestliže padli v boji, byla to čest.
Válka mezi dvěma početnými vojsky trvala několik dlouhých týdnů. V krutých mrazech a těžkých podmínkách se bojovalo ještě hůře, ale nakonec se s velkým zklamáním radovalo z vítězství Švédsko.
Politování hodné bylo zjištění, že i samotný dánský král zemřel ve snaze obrátit situaci v jejich prospěch. Všichni truchlili za smrt jejich vládce, ale snad každý už rozmýšlel nad korunovací nového následníka trůnu. Logické by bylo, aby žezlo převzal prvorozený syn. Tím byl Dagh Herulf, od nějž se očekávalo, že se chopí zodpovědnosti a půjde ve stopách svého otce. Bohužel netrvalo dlouho a otce následovala i matka, která smrt svého manžela neunesla a utrápila se k samotnému skonu. Děti panovníků tím pádem osiřely a musely vzít věci do vlastních rukou. A toho se snad nejlépe chopil Alger, který nehodlal sledovat, jak jeho bratr dělá jejich jménu ostudu svým nerozvážným, roztěkaným jednáním. Proto se ho rozhodl zbavit. Chladnokrevně jej zavraždil a to samé učinil se zbylými dvěma sourozenci, kteří by jeho post krále mohli v budoucnu ohrozit. Chtěl, aby mu nikdo nestál v cestě a to se dalo zařídit jen jediným možným způsobem. Odstranit překážky. Sestru nechal žít jen proto, že byla ženou, ale na jak dlouho, toť je stále otázkou. Ostatní mužské příbuzenstvo, o kterém věděl, nechal stejně tak povraždit a ty zbylé, co dokázali uprchnout, byl rozhodnut vypátrat a poslat je za ostatními. Nijak se hromadnou likvidací členů své rodiny netajil, naopak. Jedině tak se totiž dokázal vcelku rychle vypracovat na nejvyšší příčku. Nechal se korunovat králem a započal novou éru, odhodlán dosáhnout nevídaných výsledků. Chtěl se stát tím nejlepším, nejobávanějším a nejslavnějším králem, který kdy žil. A každý, kdo se postaví proti němu velmi rychle pozná, že to byla sakra velká chyba.
Hráč:
Freya
Faceclaim:
Alex Høgh Andersen
Galerie:
